ÄPFEL IM GRAS - JABLKA V TRÁVĚ

Na podzim člověk myslí na zánik, na rozklad - ale v předkřesťanské době se podzim slavil jako začátek nového života. Bez rozkladu se příroda nemůže obnovit. A náš zánik je úrodnou půdou, na níž budou žít příští generace. Dokážeme sami sebe vidět jako součást celku, jako v této básni?


Im Herbst denkt man an das Vergehen, den Verfall - doch in der vorchristlichen Zeit feierte man Herbst als den Anfang eines neuen Lebens. Ohne den Verfall kann sich die Natur nicht erneuern. Und unser Vergehen ist der fruchtbare Boden, auf dem künftige Generationen leben werden. Können wir uns als einen Teil des Ganzen sehen, wie im vorliegenden Gedicht?


zeichen

neben der kunst von corinth arp und anatol
die herbstäpfel ganz bescheiden im gras
braun und leuchtendes gelb
bevor sie erde werden still
verbunden im augenblick des vergehens
hörst du das ausatmen des sommers

die solche zeichen tragen
verstehen einander
wissen von einander und
geben sich hin dem was kommt
was innen ruht und bald neu beginnt wie wir
neu beginnen werden immer
mit den blumen
den vögeln und bäumen
und allem
in allem
ohne das -
wie sollten wir sein

(Museumsinsel Hombroich im Oktober 2015)

©Ingeborg Brenne-Markner

znamení

vedle obrazů corintha arpa a anatola
podzimní jablka skromně v trávě
hnědá a zářivě žlutá
než se tiše promění v hlínu
spojená v okamžiku zániku
slyšíš vydechnutí léta

ti kteří nesou ta znamení
si navzájem rozumějí
vědí o sobě a oddávají se
tomu, co přijde
co spočívá uvnitř a brzy začne znovu
jako znovu začínáme i my
s květinami
ptáky a stromy
a vším
ve všem
bez toho -
jak bychom mohli být

(Museumsinsel Hombroich im Oktober 2015)

©Ingeborg Brenne-Markner
Foto©Ingeborg Brenne-Markner